No way out

Přerušení výroby z důvodu třeskutých mrazů mi udělalo dobře. Můžu doléčit operované koleno, podívat se na Australian Open, v klidu vyřídit zakázku pro prezidenta JPMorgan (měděná hlava putteru k rukám nepřimrzá tak jako ocelová), ale návrat k ponku je stejně nevyhnutelný. Z největších restů mi tam leží už jen dva, blade šaftovaný na patu a další 462 s odfrézovanou prdelkou. Zařazuju jedničku a jdu. Vzhledem k tomu, že je třeba oblast úderové plochy vylehčit a zaslepit, trvá výroba těchto kusů jaxi trochu déle, než standard. A tak cestou do dílny (asi 10 metrů) přemítám, jestli není vlastně dobře, že se tráva ještě nezelená. Není. Mám absťák. Rýhy na dřevěných parketách v jídelně způsobené kontaktem se spodkem šestky železa jsou toho neklamným důkazem.