Synchronicita je nepředvídatelná náhoda padnoucí do kontextu chtěného, vnímaná více osobami. Něco jako když se vám v noci zdá, že jste zahráli hole in one, ráno to vyprávíte manželce a dopoledne ho zahrajete.
Tak něco takového se mi stalo. I když ten příklad není pro synchronicitu asi správný a taky není ani zdaleka vypovídající o ničem, co by se mi přihodilo. Každopádně čím víc něco dělám, tím mám větší štěstí.
Na začátku musí být nadšení. A to já mám. Dychtivost. Taky mám. Přesvědčení, že to dokážu a že budu vybrán. No to je jasný. Přepíšu historii. Rád. I když nedávno jsem četl knihu napsanou v šedesátých letech v Anglii (o 2. světové válce) a zjistil jsem, že celých 800 stran je v absolutním rozporu s tím, co jsem se učil ve škole. Z toho vyplývá, že historii píší jen vítězové a je úplně jedno jak se učíte, zásadní je co se učíte a na to často nemáte vliv.
Nadšení budí nadšení a můj úspěch s puttery je rychlý a velký. Během dvou let (od roku 2007) jsem svoje výrobky dostal na všechny kontinenty a ke klientům připsal osobnosti, o kterých se mi ani nesnilo. Ovládnul techniky, technologie a materiály o kterých jsem dřív neměl ani páru. Vyhrál jsem. Přepsal jsem svoji historii. Měl jsem pocit, že úměrně mému nasazení.
Ke globálnímu úspěchu a obzvláště na golfovém trhu je třeba ale trochu víc. Marketing, distribuční síť, prezence na Tour. Na to nestačí koule, na to potřebujete prachy. Hodně peněz. A nadšení. A dychtivost. Jinak vás celosvětově působící firmy – se kterými se normálně nesrovnáváte – roztrhají na kusy, protože v rentabilním objemu výroby jste nutně závislí na distribuční síti, tím pádem i marketingu a množství vydělaných peněz k sycení řetězce. Malý objem, zakázková výroba, sebou přináší extrémní neproduktivnost se všemi důsledky. Víc práce, než užitku.
Dlouho ve mně tohle přiznání bobtná. Hlodá. Cítím ho jako dluh. Vůči sobě.
Až teď nedávno se to stalo. Synchronicita. Nový impuls, nadšení a dychtivost. Přesvědčení.
S puttery nekončím. Budu je dál vyrábět pro své kamarády a známé, nadšence. Pár kusů za rok. Když budu mít chuť. Možná vytáhnu i něco ze svého tučného šuplíku a udělám malou speciálku, něco parádního. Něco, co se vyprodá za týden. Ale nic už nebude jako dřív. Dluhy jsou vyrovnány. Historie je přepsaná.
foto: birdie z bunkeru za greenem na 5. jamce PDY, srpen 2014. Taky žádný příklad synchronicity, ale udělalo mi radost.
